Kapitola 3

31. srpna 2013 v 14:54 | Vypravěč

Robin zíral na tu šklebící se kočko-kouli. Mazlík se mezitím přikrčil u okraje postele a zvědavě natáhnul čumák směrem k nově příchozímu tvoru. V tu chvíli se kočka odtáhla, podívala se Robinovi přímo do očí a řekla:
- "Drž si tu svou podvraťáckou bestii zkrátka! Ať se ke mě ten pes ani nepřibližuje."-
Robin na posteli šokovaně nadskočil a víceméně úlekem ze sebe vyrazil:
-"Cože?"-

-"Říkám, drž si tu svou podvraťáckou bestii zkrátka, ať se ke mě ten pes ani nepřibližuje."- zopakoval nakvašeně Homér. A dodal:
- "Ovšem nejsem si jistý, jestli tohle se dá vůbec považovat za psa."-
-"Jistě, že to je pes!" Bránil Mazlíka Robin. Pak mu jaksi došlo, že mluví s kocourem a vyskočil z postele. Skoro před ním zacouval a Mazlíka táhnul instinktivně s sebou.
- "Ty umíš mluvit?"- , vypadlo z něj a sám přitom slyšel, jak to znělo hloupě.
-"Jistě. To je přeci součástí mé pozice, že si musíme rozumět."-
-"Ja... ja... jaké pozice?"- zakoktal se Robin, pořád ještě na ústupu.
-"Hm? Průvodce Klíčníka, co myslíš?"- opáčila trochu podrážděně kočka.

Robin začal v této chvíli přemýšlet nad tím, jestli se zbláznil. Možná mu z té samoty už přeskočilo. Škoda, že to nešlo nijak ověřit. Kocour na něj dál koukal, jakoby čekal, co dalšího z něj vypadne. Robin mu posloužil:
-"Takže všechna zvířata umějí mluvit?"-
-"Co to povídáš? Proč by všechna zvířata uměla mluvit?"- Kocour zněl vyloženě dotčeně. A pokračoval: -"Mluvím jen já. A tedy ostatní kočky v mé linii, z Paláce Nauky. Proč vypadáš tak vyjeveně, nečekal jsi mě snad?-"
-"To teda opravdu nečekal. Moc nevím, co si o tom myslet, mám pocit, že sem se zbláznil a mluvím tady sám se sebou."- zoufal si Robin.

Jejich debata pokračovala v podobném duchu ještě chvíli. Homér moc nechápal, jaktože o něm Klíčník neví, Robin zase pochyboval víc a víc o tom, že je sám při smyslech. Přemýšlel, jestli se mu to všechno nezdá, nebo jestli si neuhnal úžeh. Po chvilce rozhovoru, který Mazlík s předstíraným nezájmem z poza Robinových kolen pečlivě sledoval, se Robinovi podařilo zjistit něco zásadního. A to sice fakt, že nikdo jiný, než on, Homéra, tedy toho obtloustlého kocoura, co se představil jako Homér, "tvůj průvodce z Paláce Nauky", neslyší. Ani Mazlík, ani jiní lidi, je to privilegium jen a jen pro Robina. Nebo spíš, pro jakéhosi Klíčníka, kterého Homér neustále zmiňoval. Po asi dvaceti minutách složitého vysvětlování se Robin sesunul na postel a měl chvíli zavřené oči. Vstal, šel se napít, a poté si sednul na podlahu k Homérovi, který se mezitím začal olizovat. I Palácové kočky to mají ve zvyku dělat z ničeho nic a dost často.

-"Dobře, takže, ty říkáš, že tě slyším jen já a to proto, že jsem nějaký Klíčník, který má teď jít zachránit Princeznu Rádkyni? A ty mi v tom pomůžeš?" - Rekapituloval Robin to, k čemu s Homérem došli.
-"Ano. Ale upřímně, sám jsem překvapen, že o mě nevíš. A ještě víc o tím že nevíš, že jsi z rodu Klíčníků."- zadumal Homér a zakroutil nevěřícně hlavou. Přemýšlel, jak se to mohlo stát.

Podle pravidel Země byli Rádci nesmrtelní. Tedy, žili tak dlouho, jak považovali sami za vhodné a v době, kdy si přišli na výkon své Rádcovské pozice příliš staří, se odebrali na Horu Odpočinku, kde se vlastní vůlí odevzdali věčnému spánku a skrze něj se navrátili na svou planetu. Bylo to ale vždy až když sňatkem s člověkem a povinutím zdravého dítěte zajistili pokračování rodu Rádců, bez jejichž pomoci by lidi v Zemi nežili v míru a svobodě a spokojenosti, jako posledních několikset let, kdy se podařilo vymítit poslední známé Kreatury. Jediná možnost, jak šlo Prince nebo Princeznu Rádce zabít, bylo vpravit do jejich těla krev Baziliška. Stačila setina jediné kapičky. Jakmile se dostala pod Rádcovu kůži, rozběhl se proces smrtící otravy, který trval přibližně měsíc, během kterého Rádci nebylo pomoci. Pouze postupně chřadnul, než ve velkých bolestech zemřel. Po tuto dobu byla jediná šance, jak se smrti Rádce mohl dostal z pařátů a to že mu pomohl právě příslušný člověk z rodu takzvaných Klíčníků. Lidí, které Vládce kdysi pověřil, aby ve své linii nesli naději poslední pomoci a předávali je dál vždy na svého prvního pomtoka tohoto vzácného rodu Klíčníků. Aby nesli pomyslný Klíč k záchraně své Země.

Každý úřadující Klíčník tak měl povinnost svého prvního potomka vychovávat podle řádu Klíčníků a po celé generace udržovat a rozvíjet jejich dovednosti. Klíčníci se učili jízdě na koni, různá bojová umění a strategie válek, stejně jako několik jazyků, anatomii, astronomii, přírodovědu, zeměpis, šermířství, lukostřelbu, dálkový běh, prostě vše, co mohlo pomoci vychovat z budoucích Klíčníků vždy co možno nejlepšího záchrance Rádců a tím i Země. Klíčníci také věděli, že kdyby byl Rádce raněn, do druhého dne přijde Klíčníkovi na pomoc z Paláce Nauky jejich osobní kočičí průvodce poutí, na kterou se Klíčník následně musel ihned vydat a jejímž cílem bylo zajistit umírajícímu Rádci protilék nebo jinou vhodnou pomoc. Nebo-li Klíč.

Za celou dobu existence rodu Rádců i rodu Klíčníků, se ještě nestalo, že by se Kreaturám povedlo na Rádce úspěšně zaútočit. Nejenže Kreatury už hodně dlouho nikdo neviděl, ale navíc před několika desetiletími totiž lidé sami, ve snaze ochránit své Rádce, přestali Bazilišky chovat a dokonce z nich udělali lovnou zvěř, od čehož si slibovali, že eliminují jediné možné riziko, že Rádce půjde úkladně zabít. Robin věděl, že Bazilišci v Zemi kdysi žili, ale že právě z tohoto důvodu vyhynuli. Vždycky mu to bylo trochu líto a to přes to, že se obecně povídalo, že bazilišci jsou úskoční a nebezpeční tvorové. Co Robin ale pořád moc nechápal, je úloha Klíčníka, ani to, proč, pokud byl on sám Klíčníkem, tak o tom nevěděl.

-"Proč si přišel zrovna ke mě a zrovna teď?"- Ptal se Homéra ve snaze trochu víc pochopit, co se vlastně děje.
-"Princezna Rádkyně byla včera zasažena šípem, který byl namočený v baziliščí krvi. Máme ani né měsíc na to, jí zachránit. A proč jsem přišel zrovna sem? Protože tady je úřadující Klíčník. Ty. Všechny Palácové Kočky z rodu Průvodců vždy ví, kde je jejich současný, takzvaný Úřadující, Klíčník. Nevědí, kdo to je, ale vždy vědí, kde ho najdou. Neptej se mě jak. Prostě to cítíš. Ty si se sem ale přestěhoval teprve před několika týdny, žeano?"-
-"Né, to né, žiju tu co si pamatuju. Přes osmnáct let."- Vyvrátil mu doměnku Robin.
-"To je zvláštní. Protože já jsem do minulého měsíce měl v mysli jíné místo, jako bydliště Klíčníka."- divil se Homér.
-"Tak možná nejsem Klíčník já? Možná si se zmýlil. To by hodně vysvětlovalo."- Pronesl Robin v naději, ale i trochu zklamaně.
-"Nesmysl. Musíš být Klíčník. Mimo to, že já se nikdy nemýlím, jak bys mi mohl rozumět? Nikdo jiný než Klíčník a navíc jediný současný Klíčník, mi nemůže rozumět. Rozumíš tomu, co říkám?"-
-"Myslím, že ano."- Hlesl Robin. "-Ale třeba se mi to zdá."-
-"Nesmysl. Rozumíš mi, protože jsi Klíčník. Ale něco mě napadá. Kde je tvoje rodina? Kdy zemřel tvůj otec?"-
-"Já, já, vlastně nevím. Nevím, kdo je můj otec, ani kdy zemřel. Žil jsem tu s dědečkem, který mě našel na molu u moře když mi bylo jen pár dní. Takže ani on nebyl můj pokrevní příbuzný. Nevím, kdo jsou nebo byli moji rodiče, nikdy se nám to nepodařilo zjistit."- Vysvětlil Robin, proč není schopen zodpovědět Homérův dotaz.
-"Ha! Tím se to vysvětluje. Tvůj otec byl tedy Klíčník. Jediné vysvětlení je, že před několika týdny zemřel. Proto se moje představa bydliště Klíčníka přesunula na tohle místo a na tebe."- dedukoval Homér.
-"A ty víš kdo byl můj otec?"- vyhrkl Robin v očekávání.
-"Klíčník. To je jediné co vím. Průvodce nikdy Klíčníka osobně nepozná, dokud Rádce není zraněn. Promiň, v tom ti nepomůžu. Ale pomůžu ti v tom, jak najít klíč k tomu, aby Princezna Rádkyně nezemřela. Ale musíme si pospíšit, čas ubíhá a je ho málo. Sbal se a vyrážíme."- pronesl Homér skoro až panovačně.
-"Kam? Co si mám sbalit?"- Robin se začal trochu bát. Pořád ještě přemýšlel nad tím, že se zbláznil nebo že to je celé sen.

Pokusil se několikrát štípnout, ale nic se nezměnilo. A jestli se zbláznil, tak jak se to doví? Když Homér tvrdí, že nikdo jiný ho neslyší, nebo mu nerozumí, jak si může Robin ověřit, jestli je Homérův hlas pouhým výplodem jeho fantazie, nebo ne? Homér se ovšem zdál netrpělivý. Poklepával ocasem a zíral na Robina s urputností, kterou Robin u koček nikdy předtím neviděl. Najednou s sebou Homér trhl a vyklouzlo z něj:

-"No počkat. Jestli si ale doteď nevěděl, že si Klíčník, jak ses na to připravoval, celá ta léta?"-
-"Já jsem se na nic takového nepřipravoval. Dědeček mě učil Přepisovat, a chodil jsem do normální školy, to je vše."-
-"Umíš šermovat?"- zjišťoval Homér.
-"Ne."-
-"Umíš jezdit na koni?"- ptal se Homér rozčileně dál.
-"Také ne."- přiznal Robin, který cítil, že Homéra začíná zklamávat.
-"Umíš se prát, bojovat, rychle běhat, lušťit šifry, plavat pod vodou a plánovat bitvy?"- Homér ze sebe chrlil, skoro v panice.
-"Nic z toho jsem se nikdy neučil. Umím jen to co běžný kluk co odchodil 12 tříd. Plus přepisování do abecedy Rádců. Promiň, jestli jsem tě zklamal."-
-"O mě nejde, ale je to tragédie. Jak asi pomůžeš Rádkyni, jak přemůžeš Kreatury, jak zachráníš Zemi?"-
-"Nevím, to mi řekni ty."- vybídl Homéra zoufalý Robin. Odmlčel se a když Homér nic neřekl, Robin pokračoval.
-"Přeci každý v pozici Klíčníka, každý z rodu Klíčníků asi musí mít nějaké nadpřirozené schopnosti. Nebo zvláštní dar. Co umíme my, co nedokáže žádný člověk?"-

Homér se odmlčel. Asi ze zvyku si olízl přední tlapku a navlhčil pravé ucho. Pak teprve pokračoval:
-"Nic. Podle předpovědi máte pouze vy možnost, pouhou možnost, zraněného jedince z rodu Rádců zachránit. Nemáte žádné nadpřirozené schopnosti, žádný extra dar. Proto je tak důležité, aby byl každý Klíčník řádně vyškolen a vycvičen. Proto je tak důležité aby žil v naprosté anonymitě, aby se o tom, že nějací Klíčníci vůbec existují nevědělo, je nutné aby se mohl v klidu celý život připravovat. A aby ho nemohl nikdo vyzradit, kdyby ho třeba zajaly Kreatury, vím jen já, tedy každá Palácová Kočka, která se stane určeným Průvodcem, kde Klíčník je."-

Homér zase na chilku přestal mluvit a podíval se na Robina, jestli to stíhá. Vyapadalo to že ano, i když byl dost bledý, takže Homér postupoval s vysvětlováním dál: -"Nikdo jiný nemá tušení že nějaké generace Klíčníků vůbec existují, natož kde jsou. A proto se průvodce ani Rádce s Klíčníkem taky nikdy nesetká dřív, než je potřeba. Aby ho Kreatury nemohly sledovat a Klíčníka a jeho děti povraždit, čímž by si zajistili, že až se jim podaří Rádci podat baziliščí krev, nebude ho mít kdo zachránit a během měsíce bude Země v rukou Kreatur. Tak to je celé vymyšlené. Takové oddělení moci, víš? Vyvážený záchranný systém. Kapiš?"- Kdyby se teď Robin Homéra zeptal, jestli může "přestat" být Klíčníkem, aby si mohl Princeznu Rádkyni vzít za ženu, řekl by že také ne. Tenhle sen se tedy Robinovi měl teprve zbortit.

Robin teď ale jen kývnul hlavou. Homér k němu přišel blíž a dodal:
-"Kdo je Klíčník neví ani vládnoucí Rádce. Jen Palácová Kočka, která pozná, kdyby se Klíčník do Paláce přiblížil, a Rádci ho označí. Aby se mohlo zabránit tomu, že se Rádce s Klíčníkem seznámí, bude přátelit, či si ho dokonce vybere za svého partnera. Protože pak kdyby Kreatury zaútočily na Palác a ve snaze zabít Rádce zranili nebo zabili Klíčníka, který tam s ním žije, nebyla by už žádná naděje na záchranu Země. Chápeš to?"-
-"Ano. Ale pokud tedy přijmu, že já jsem tvůj úřadující Klíčník, přiznám se, že vůbec nevím, co mám dělat."- řekl odevzdaně Robin.
-"No, od toho jsem tu já. Abych ti poradil, žeano. Takže, můžeš být v klidu, máš tu svého předem určeného průvodce následujícími 30ti dny, ve kterých zdoláme veškeré nástrahy a přineseme Princezně Rádkyni klíč k uzdravení."- Homér zněl už docela přesvědčivě. Lepší by ale bylo, kdyby se mu u toho tolik neklepalo tlusťoučké bříško a kdyby se u toho nezadýchával. Takhle Robin v duchu přemýšlel, jestli ho na té výpravě bude muset celý měsíc nosit. Homér se najednou zvedl, rozhlédl se po srubu a zavelel:
-"Takže žádné otálení, di si balit. A já si mezitím dám sváču. Kde máš pečená kuřátka?"-
 


Komentáře

1 Charlie Charlie | Web | 29. září 2013 v 23:52 | Reagovat

Tuhle kapitolu zkus překopírovat do Wordu a opravit gramatické chyby a překlepy.

K prvnímu odstavci
...zopakovala nakvašeně kočka. A dodala:
- "Ovšem nejsem si jistý, jestli tohle se dá vůbec považovat za psa."-
Nesedí mi rod. Zkus to nějak upravit.
Potom, když Robin zakoktá, místo čárek bych tam dala tři tečky.

V pátém odstavci
...a předávali je z prvního dítěte na první dítě... ??

Jinak dějově se to posouvá a vypadá to napínavě. Jsem zvědavá na další.

2 Vypravěč Vypravěč | 30. září 2013 v 3:02 | Reagovat

[1]: děkuji vrchní editorko, máš samé přínosné postřehy :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama