Srpen 2013

Kapitola 3

31. srpna 2013 v 14:54 | Vypravěč

Robin zíral na tu šklebící se kočko-kouli. Mazlík se mezitím přikrčil u okraje postele a zvědavě natáhnul čumák směrem k nově příchozímu tvoru. V tu chvíli se kočka odtáhla, podívala se Robinovi přímo do očí a řekla:
- "Drž si tu svou podvraťáckou bestii zkrátka! Ať se ke mě ten pes ani nepřibližuje."-
Robin na posteli šokovaně nadskočil a víceméně úlekem ze sebe vyrazil:
-"Cože?"-

Kapitola 2.

30. srpna 2013 v 20:29 | Vypravěč

Robin strávil ten večer svým obvyklým způsobem "a-la Robin". Posledních několik měsíců se jeho večery jeden od druhého nijak navzájem nelišily. Od smrti Archibalda Archera, Robinova dědečka, bylo totiž nutné, aby někdo převzal rodinnou živnost a tak se tomu Robin pečlivě věnoval. Věděl, že dědečkovo přání bylo, aby to byl právě on, a i proto Archibald Robina naučil nejen jak správně Přepisovat, ale také celou historii tohoto vzácného oboru a vštípil mu smysl pro detail. Aby Robin při přepisování z abecedy, kterou používali lidé, do abecedy, kterou používali Rádci nedocházelo ke zbytečným omylům nebo nedorozuměním. Vedle smyslu pro detail byla ještě potřeba kreativita a důvtip, ale to obojí bylo Robinovi vlastní. Co si Robin pamatoval, Archibal se věnoval právě přepisování a udržování kvality svého řemesla. Byl jedním z mála zbylých Přepisovatelů v Zemi a bylo pro něj hodně důležité, aby udržel rodinou tradici oboru, kterému se zvládlo naučit jen několik málo lidí každých zhruba sto let a který byl ztrátou Archibalda značně oslaben.

Kapitola 1.

30. srpna 2013 v 3:19 | Vypravěč

Stalo se to jednu z těch temných, nevraživých a chladných nocí, během kterých se vše, co vás za jejich trvání potká, zdá být horší, než to ve skutečnosti je. Ale v tomto případě byla i realita sama o sobě dost skličující a k tomu, aby člověk propadl záchvatu paniky, nebo děsu, nebylo potřeba nadměrné fantazie.

Klíčník, jeho žena a tři děti seděli ve voze. Ten letěl po stíny potištěné pololesní cestě tažený spřežením dvou poslušně klusajících vraníků, které vozka neustále popoháněl a pobízel, aby Klíčníka a jeho rodinu co nejdříve dovezli domů. Ani jeden z osazenstva kočáru netušil, co je ve čtvrt na čtyři ráno této tmavé noci, tedy za několik minut, čeká.